Laddobar Web - Tolkien

Autor

Narodil se 3. ledna 1892 v Bloemfonteinu v Jižní Africe. Oba jeho rodiče pocházeli z anglického Birminghamu. Tam se po otcově záhé smrti matka s dětmi vrátila. Zemřela, když bylo Johnovi 12 let. Jeho univerzitní studia v Oxfordu přerušila první světová válka, z níž tři roky strávil v uniformě lancashirských střelců. Roku 1919 získal oxfordský diplom za studia v oboru literatury a lingvistiky. Když bylo Tolkienovi 45 let, vyšlo první vydání knížky Hobit aneb Cesta tam a zase zpátky. Měla úspěch. Ale ještě dříve, než vyšel tiskem, pracoval Tolkien na rozsáhlejším eposu - Pánu Prstenů. Práce si vyžádala plných 13 let a velké střetnutí druhé světové války nesporně poznamenalo morálně symbolický smysl dějového pásma. Roku 1949 byla dopsána trilogie o Pánu Prstenů, sága o 1300 stranách a 134stránkovém doplňku. Obsahuje podrobné údaje o starém jazyce Středozemě, přesně vypracovanou chronologii této vybájené říše za 6462 let, přehled dynastií a rodových posloupností a množství dalšího “faktografického materiálu”, utříděného s vědeckou přesností. Pán Prstenů zahájil období tolkienistického kultu. Nejen literární senzací se stal po dvou amerických paperbackových vydání roku 1965. Brzy bylo prodáno čtvrt miliónu kusů a úměrně se zvýšil zájem i o jeho staršího bratříčka - Hobita. Byl přeložen do mnoha jazyků, Tolkienovi fanoušci se začali  organizovat. Autora celý ten kolotoč okolo jeho díla příliš nepotěšil, již roku 1959 odešel na odpočinek do malé vesničky Headingtonu. Zemřel 2. září 1973 a nechal nedokončený další rozsáhlý epos Silmarillion, který vydal až jeho syn Christopher.

Dílo

Hobit aneb Cesta tam a zase zpátky - napůl pohádkové líčení Bilbovy cesty k Osamělé hoře
Pán Prstenů - rozsáhlá trilogie popisující Válku o Prsten a osudy a dobrodružství postav v tomto dlouhém boji vystupujících
Silmarillion - popis historie Ardy a Středozemě, stvoření elfů a lidí, válek se zlem až k posledním událostem Pána Prstenů
Nedokončené příběhy - detailnější podání některých příběhů ze Silmarillionu a Pána Prstenů
Kniha Ztracených pověstí I. - starší a jiné verze některých částí Silmarillionu
Tulák rover - kniha pohádek
Svět J. R. R. Tolkiena - Středozem očima malířů - ilustrace malířů na náměty Hobita, Pána Prstenů a Silmarillionu
Tolkienovy říše - další kniha pěkných ilustrací

H. Carpenter - Životopis J. R. R. Tolkiena - podrobný životopis
D. Day - Průvodce světem J. R. R. Tolkiena - slovník osob, zvířat a míst z Ardy
K. W. Fonstadová - Atlas Středozemě - kniha map snad všech míst Tolkienova světa

Můj stručný popis

V Tolkienových dílech se čtenář může seznámit s úchvatně propracovanou zemí, jejími dějinami a jazyky. Eru stvořil Ardu (Zemi) a Maiar (též Valar). Ti se pak na Ardě usídlili, a zanedlouho po nich přišli Prvorození, elfové. Dobří Maiar již měli pro své děti připravenu zem, přeplavili je do Valinoru. Zlý Vala Melkor jim však po nějaké době uloupil nejkrásnější klenoty na Ardě - Sillmarily. Elfové - tvůrci, Noldor, se rozhodli ho pronásledovat zpět do Středozemně, kde původně procitli. Proti vůli elfů plavců Teleri jim sebrali jejich lodě a dopravili se do Středozemně. Valar se na ně rozzlobili a zakázali jim přístup do Valinoru. Noldor pak válčili s Melkorem (Morgoth - jméno, jež mu dal Fëanor). Přes pomoc lidí po spoustě bitev Morgoth dobyl i Gondolin, podle svědectví některých nejkrásnější město ve Středozemi. Eärendil odplul ze Středozemně s jedním ze Sillamrilů, který z Morgothovi železné koruny vyloupl Beren. Ne jeho přímluvu Valar zahajují velkou válku s Morgothem, který jejich moci nemůže odolat, je poražen a uvržen do temnoty. Ne tak jeho služebník Sauron, který způsobí ve Druhém věku zánik mocného království lidí na ostrově Númenoru, a následně ohrožuje jejich potomky. Posledním spojenectví elfů a lidí uzavřené Gil-galadem (posledním velekrálem Noldor ve Středozemi) a Elendilem (králem Gondoru a Arnoru) poráží Saurona v bitvě u jeho bašty, Temné věže v Mordoru. Tím ale nic nekončí, Sauron znovu povstane a podaří se mu rozvrátit a porazit Severní království, Arnor. Gondor nadále odolává, ale v porážku Saurona může doufat pouze v případě, že se podaří zničit Sauronův Jeden prsten. Tohoto úkolu se ujme hobit Frodo a po mnoha útrapách se mu to podaří. Mezitím málem padne celý svět do temnot a Minas Tirith je obléhána. Po bitvě na Pelennorských polích se sice situace zlepší, ale definitivní vítězství zaručí až Frodovo vržení Prstenu do Puklin osudu. Tímto končí Třetí věk a vládu sjednoceného Arnoru a Gondoru se ujímá hraničář Aragorn, nyní král Elessar.

Ukázka (Pán Prstenů, Bitva na Pelennorských polích)

Za chvíli vedl král své muž trochu stranou k východu, aby se dostal mezi obkličující ohně a vnější pláně. Stále se proti nim nikdo nestavěl a stále nedával Théoden žádné znamení. Nakonec zastavil ještě jednou. Město bylo už blíž. Ve vzduchu visel pach spáleniště a samotný stín smrti. Koně zneklidněli. Král však seděl nehybně na Bělohřívákovi a zíral na smrtelný zápas Minas Tirith jako zasažen náhlou bolestí či děsem. Jako by se scvrkal, pokořen stářím. I Smíšek cítil, že na něho padla veliká tíž hrůzy a pochybností. Srdce mu bilo pomalu. Čas se zdál viset v nejistotě. Jedou příliš pozdě! Třeba Théoden zakolísá, skloní hlavu, obrátí se, odplíží a ukryje se v kopcích. A vtom to Smíšek pocítil nad všechny pochyby: změna! Vítr mu vanul do tváře. Mihotalo se světlo. Daleko, daleko na jihu bylo matně vidět mraky jako valící a vlekoucí se šedé mátohy; za nimi leželo jitro. V tom okamžiku však zablýsklo, jako by ze země pod Městem vyšlehl oheň. Palčivou vteřinu oslnivě vyvstávalo v dálce černé a bílé, nejvyšší věž jako třpytivá jehla; a pak, když se temnota opět zavřela, se přes pláň převalilo veliké zadunění. V té chvíli se králova ohnutá postava rázem napřímila. Opět byl vysoký a hrdý; povstal ve třmenech a zvolal mocným hlasem, jasněji, než z nich někdo slyšel volat smrtelníka:

Vzhůru teď, vzhůru, Jezdci Théodenovi!
Lítý boj čeká: plameny a činy!
Kopí se štípe, štít jiskry křeše,
den mečů, den rudý, nežli slunce vzejde!
Jeďte jen, jeďte! Do Gondoru jeďte!

S tím sáhl po velikém rohu, který nesl jeho praporečník Guthláf, a zadul do něho tak, že se rozpukl. Rázem se zvedly všechny rohy v celém vojsku a zazpívaly, a jejich troubení v onu hodinu bylo jako bouře na pláni a hrom v horách.

Jeďte je, jeďte! Do Gondoru jeďte!

Najednou král křikl na Bělohříváka a kůň skočil vpřed. Za ním se třepotala jeho zástava, bílý kůň na zeleném poli, ale on ji předháněl. Za ním hřměli rytíři z jeho domu, ale král byl stále před nimi. Jel tam Éomer, bílý koňský ohon mu rychlostí vlál za přilbou a čelo prvního éoredu burácelo jako zpěněný příboj na pobřeží, ale Théodena předjet nemohli. Byl jako posedlý smrtí, či snad se mu bojová zuřivost jeho otců rozběhla žilami jako nový oheň; letěl na Bělohříváku jako bůh ze starých dob, jako sám velký Oromë v bitvě Valar, když byl svět mlád. Zlatý štít byl odhalen, a hle: svítil jako obraz slunce a tráva zeleně zahořívala pod bílýma nohama králova oře. Vždyť přicházelo jitro, jitro a vítr od moře; temnota byla sňata a mordorská vojska kvílela hrůzou a prchala a hynula a kopyta hněvu je rozdupávala. A pak celé rohanské vojsko propuklo v zpěv a Jezdci zpívali a zabíjeli, protože se jich zmocnila radost z bitvy, a zvuk jejich zpěvu, který byl krásný a strašný, dolehl do Města.

Linky

Společnost přátel díla pana J. R. R. Tolkiena
Jeremiova stránka o Tolkienovi