Laddobar Web - Nohavica

Úvod

Folkový písničkář Jaromír Nohavica patří bezesporu k nejznámějším z českých písničkářů. Kromě kouzla osobnosti k tomu přispívá i jeho příjemně podmanivý hlas a především kouzelné texty jeho písní. Nejpěknější jsou ty smutné...

Autor

Jaromír Nohavica a heligonka Jaromír Nohavica se narodil 7.6.1953. Pochází z Ostravy. Na kytaru hraje od svých třinácti let, začal studovat na Vysoké škole báňské, ale studia přerušil, vystřídal několik zaměstnání, načež raději zůstal volným textařem. V tomto oboru se proslavil textem “Lásko, voníš deštěm” pro Marii Rottrovou. Bydlí v Českém Těšíně, má ženu a dvě děti. Roku 1982 se odhodlal veřejně vystupovat, jeho start byl úspěšný, některé jeho písničkám se stalo to nejlepší, co se může písničkám stát, začaly lidovět. Zanedlouho přišlo první album “Darmoděj”, které z pultů brzy zmizelo. Vznikl Nohavicův mýtus, který přetrval i krizové období v Nohavicově životě, kdy měl zdravotní problémy. Během tohoto období vyšlo album “V tom roce pitomém” a jasným znamením, že Nohavica opět skládá naplno, bylo pěkné, mírně pesimistické album “Mikymauzoleum”, plné krásných většinou smutných písniček. Těžko je možno něco takového překonat, ale Nohavica přišel s něčím trochu jiným, albem “Divné století”, kde k novým písničkám přidal spolu s producentem nějaké nové nástroje a hlasy, což jasně ukazovalo, že už to sice není starý Nohavica s kytarou, ale něco nového, rozhodně ne horšího (přestože se některým mým přátelům líbí jeho starší písničky více). Album mělo obrovský úspěch. Po dvou letech vyšlo album Jaromír Nohavica & Kapela: “Koncert”. Jak již název napovídá, Nohavica již na pódiu stojí s Kapelou, což o poznání změnilo podobu písniček (toto album obsahuje většinou starší písničky, jimž nové zpracování dodalo nové kouzlo). Objevuje se pár nových písniček. Nohavica ovšem nepřestává skládat, čehož dokladem je několik nových písniček na koncertě “Jaromír Nohavica Sám”, na kterém jsem byl 16.2.1999 v Divadle bez Zábradlí. Pro doplnění si můžete přečíst o Nohavicovi “bez sloves (a bez rukavic)” z jednoho staršího zpěvníku:

Legenda českého folku, jedna z legend - málem mýtická osobnost - folkový “mučedník”, vlastní i nevlastní vinou - bohém, snad první od haškovských dob - zrzavý, pihovatý uličník - přemýšlivý knihovník - živel - nespoutaný, nevyzpytatelný, nepokořený (nepokorný i pokorný) - persona non grata - idol obletovaný posluchačkami (i posluchači) - toulavý trubadůr ročník 1953 - nejbližší lidé? ti tři na Zelené 7 v Českém Těšíně (Martina, Kuba, Lenka) - chlap s láskou jako nejvyšší životní hodnotou - písničkář folklorní prostoty - srozumitelný, rafinovaně jednoduchý - šikovný textař - kouzelník se slovy i myšlenkami, občas nepochopitelně nedbalý - hubatý odmlouvač - zkušený pokušitel - patetik i posměváček - lyrik i epik - zpěvák nevelkého, ale neuvěřitelně podmanivého hlasu - kytarový samouk - melodik - autor davových chorálů i křehce intimních písniček - jedinečný překladatel (a propagátor) Vysockého a Okudžavy - zhudebňovatel poezie (Bezruč, Blok, ...) - básník - legenda české kultury 80. let, jedna z legend ...

Diskografie

Darmoděj 1988
V tom roce pitomém 1990
Mikymauzoleum 1993
Osmá barva duhy 1994
Tři čuníci
Divné století 1996
Jaromír Nohavice & Kapela: Koncert 1998
Moje smutné srdce 2000

Ukázka

Dvě písně na porovnání, jedna ze začátků Nohavicova vystupování, známá “Kometa” 1986, druhá z poslední doby, píseň z února 1999 “Pane prezidente”.

Kometa

Spatřil jsem kometu, oblohou letěla,
chtěl jsem jí zazpívat, ona mi zmizela,
zmizela jako laň u lesa v remízku,
v očích mi zbylo jen pár žlutých penízků.
Penízky ukryl jsem do hlíny pod dubem,
až příště přiletí, my už tu nebudem,
my už tu nebudem, ach, pýcho marnivá,
spatřil jsem kometu, chtěl jsem jí zazpívat.

O vodě, o trávě, o lese,
o smrti, se kterou smířit nejde se,
o lásce, o zradě, o světě
a o všech lidech, co kdy žili na téhle planetě.

Na hvězdném nádraží cinkají vagóny,
pan Kepler rozepsal nebeské zákony,
hledal, až nalezl v hvězdářských triedrech
tajemství, která teď neseme na bedrech.
Velká a odvěká tajemství přírody,
že jenom z člověka člověk se narodí,
že kořen s větvemi ve strom se spojuje
a krev našich nadějí vesmírem putuje.

Na na na ...

Spatřil jsem kometu, byla jak reliéf
zpod rukou umělce, který už nežije,
šplhal jsem do nebe, chtěl jsem ji osahat,
marnost mne vysvlékla celého donaha.
Jak socha Davida z bílého mramoru
stál jsem a hleděl jsem, hleděl jsem nahoru,
až příště přiletí, ach, pýcho marnivá,
já už tu nebudu, ale jiný jí zazpívá.

O vodě, o trávě, o lese,
o smrti, se kterou smířit nejde se,
o lásce, o zradě, o světě,
bude to písnička o nás a kometě ...

Pane prezidente

Pane prezidente, ústavní činiteli,
píšu Vám stížnost, že moje děti na mě zapomněli.
Jde o syna Karla a mladší dceru Evu,
rok už nenapsali, rok už nepřijeli na návštěvu.

Vy to pochopíte, Vy totiž všecko víte,
Vy se poradíte, Vy to vyřešíte, Vy mě zachráníte.
Pane prezidente, já chci jen kousek štěstí,
pro co jiného jsme přeci zvonili klíčema na náměstí.

Pane prezidente, a taky stěžuju si,
že mi podražili pivo, jogurty, párky i trolejbusy.
I poštovní známky, i bločky na poznámky,
i telecí plecko, Řecko i Německo, no prostě všecko.

Pane prezidente České republiky,
oni mě propustili na hodinu z mý fabriky.
Celých třicet roků všecko bylo v cajku,
teď přišli noví mladí a ti tu řádí jak na Klondiku.

Vy to pochopíte, Vy se mnou soucítíte,
Vy se poradíte, Vy to vyřešíte, Vy mě zachráníte.
Pane prezidente, já chci jen kousek štěstí,
pro co jiného jsme přeci zvonili klíčema na náměstí.

Pane prezidente, moje Anežka kdyby žila,
ta by mě za ten dopis, co tu teď píšu, patrně přizabila.
Řekla by: “Jaromíre, chovaš se jako děcko,
viš, co on má starosti s celu tu Evropu, s vesmirem a vubec všecko.”

Ale Vy to pochopíte, Vy přece všecko víte,
Vy se poradíte, Vy to vyřešíte, Vy mě zachráníte.
Pane prezidente, já chci jen kousek štěstí,
pro co jiného jsme přeci zvonili klíčema na náměstí.

Pane prezidente.

Linky

Jaromír Nohavica
Web alba Moje smutné srdce
Kytara.cz
Texty písní i s akordy

Plakát z koncertu Jaromír Nohavica Sám