Pátek 9. 7. 1999
Dobré ráno, krásné ráno! Vzbudilo mě horko, rozepnul jsem stan a venku pod
azurově čistou oblohou se zelenala tráva, modral se oceán a jak by řekl
Kája, byl vysoký stupeň radioaktivity. To ráno mě nabudilo tak, že jsem si
vzal hygienické pomůcky a šel jsem se opláchnout do nejbližšího Lochlochu
asi o 100 metrů níž, než náš dočasný tábor. Voda byla jako kafe, hnědá i tak
trošku teplá. Když jsem se vrátil, byli již všichni na nohou a usoudili, že
to s tou hygienou není špatný nápad. Kluci se šli umýt a holky usoudily, že
si půjdou jen přeprat věci. No a já jsem měl dost času na to, abych se mohl
flákat a zabalit si věci. mezi flákáním a balením jsem se kochal pohledem na
oceán a skály, které se odhalily v celé své krásné nahotě, když odhodily
svůj mlžný závoj. K snídani byl porič. Po snídani jsme vyrazili, bylo něco
kolem 12:00 hodin a pěkně horko. Náš směr? Dojít po hřebenu do Portree.
Hřeben hor je zde zvláštní, z jedné strany „mírný svah“ a z druhé strany
kolmý strmý sráz. na oběd jsme dorazili k pěknému malému vodopádu. K obědu
jsme činili fazole 1 kus. A vyrazili dále po útesu. Počasí se začalo na nás
mračit a na konci našeho putování tohoto dne byla již pořádná horská mlha.
Bylo 19:00, když jsme postavili první stany. K večeři, již nevím přesně, co
to bylo, ale asi to byla gulášová polévka a medvědí mléko. Závěr dne jsme
zakončili spánkem.
Míra
Sobota 10. 7. 1999
Tak opět spolu, milý deníčku. Včerejší den (dnes je 11. 7.) byl ponořen téměř
celý do hustohusté mlhy. Vstávali jsme do mlhy, snídali v ní a za mlhy i
balili. Stejně tak nás mlha provázela po celou cestu a jen občas se někde
objevil kousek údolí, který ale vzápětí zmizel v mlze. Bilbo se snažil najít
nějaké souvislosti mezi naší cestou a mapou, však zcela marně. Po
několikerém stoupání a klesání se po levé straně objevovaly hrozivé útesy,
které končily kde jinde, než v mlze. Na jedné zamlžené stráni jsme si dali
oběd a pak se vydali dál, až se před námi objevil lochloch, porovnatelný s
lochem v Bilbově mapě. Sláva, našli jsme se. Mlha se začala trhat, my jsme
přešli jednu horu a rozbili tábor. Během večeře (francouzská polévka,
pudink) se nebe vyjasnilo a objevilo se slunko před západem. Po obloze a
přes blízké hory se převalovala oblaka a bylo vidět nádherně modré nebe.
Slezli jsme se do stanu a povídali si o Simpsonech a popíjeli čaj a
cappucino a zpívali. Okolo půlnoci, však za plného světla, jsme šli spát.
Placka
Neděle 11. 7. 1999
je neděle a my opět vstáváme v našem oblíbeném čase. K snídani nám Placka
uvařil hrozně dobré vločky. Zabalili jsme si a vydali se na cestu. Čekal nás
poslední úsek naší cesty – vylézt jeden velký kopec a potom už jenom sejít
do města. Výstup nahoru na horu byl otřesný a výhled z vrchu dolů byl
krásný, jenomže nás začaly žrát muchničky, a tak jsme raději šli hned dál.
Po cestě jsme viděli skotský skot (myslím tím chlupaté krávy) a spoustu
oveček. Do Portree jsme dorazili asi v půl třetí. Většina šla hned zalívat
sedmikrásky a tak podobně. Protože jsme neměli již téměř nic k jídlu,
doufali jsme, že bude mít otevřeno místní supermarket. Bohužel neměl, a tak
nám nezbylo nic jiného, než že jsme se ubytovali v místním kempu. V kuchyni
jsme jim snědli téměř všechno jídlo, na kterém bylo napsáno „free food, help
yourself“. Uvařili jsme si polívku s kolínkama. Láďa s Kájou si šli sednout
k televizi a my ostatní jsme se šli projít po městě. Večer jsme se všichni
osprchovali, uvařili ještě jednu polívku a potom se kluci zase dívali na
televizi a já jsem si ve stanu četla a povídala s Mírou a Plackou. Těsně
před jedenáctou mě probudil Kája, kterého vyhodili od televize.
Bětka
Pondělí 12. 7. 1999
Ráno jsme se probudil kolem půl desáté, přesto ještě všichni spali. Neodolal
jsem lákadlu blízkého supermarketu a neprodleně se tam vypravil. V reakci na
včerejší potravinovou nouzi jsem si toho koupil na dvě snídaně a cítil se
pak celkem přejedeně. To už přicházeli se svými nákupy i ostatní. Když se
všichni nasnídali, vyrazili jsme do města. Nahlédli jsme do Safewaye, kde
jsme nakonec koupili 11 plechovek fazolí po 9 p a nějaké chipsy. Sešli jsme
do přístavu, kde jsme chvíli koukali na lodě a racky, já s Kájou jsme pak
šli zjistit, jak je to s posíláním e-mailů z nějaké kavárny, jejíž leták
visel v hostelu. Po dlouhé cestě jsme to našli, stálo to na čtvrt hodiny £
1,5, ale zrovna se nemohli připojit a pak na hodinu zavírali. Vrátili jsme
se tedy do hostelu, který byl navíc od jedenácti kvůli úklidu také zavřený,
a vyčkali asi hodinku, než zase otevřeli. Tentokrát se připojení zdařilo a
zatímco Kája psal mail, celkem rychle naskočila moje homepage. Pak jsem s
malými obměnami převzal ten Kájův mail a odeslal ho také. Ještě zbývalo
trocha času, tak jsme si prohlédli obsah svých schránek na internetu,
zaplatili a odešli. Cestou jsme si koupili pizzu a chtěli jsme si dát každý
Guinesse, ale Kája u pokladny statečně přiznal, že je nám jen sedmnáct. V
hostelu jsme začali zápolit s pizzou a mikrovlnkou, záhy jsme to prokoukli a
první pizza byla na talíři. Míra mezitím došle pro Guinesse, taky se ho
ptali. Když jsme s Kájou snědli každý jednu pizzu, vydali jsme se pro další
dvě pro každého a ještě jsme vzali kolu. Výsledkem bylo opravdu ucházející
přejedení, z kterého jsme se pak po zbytek dne zotavovali. Ještě jsme dali
za £ 4 prát špinavé prádlo a koukali se na kreslené seriály. To mi vydrželo
až do večeře, ostatní ještě zašli do města, Bětka nám zablokovala zpáteční
lístky z Londýna. K večeři nám Bětka nabídla kukuřici, po zbytek večera jsem
popíjel čaj s mlékem. Povídali jsme si o táboře, bitvě, válečnických
úborech, plánech na zbývajících 8 dní apod. Kolem desáté, když si všichni
rozebrali pěkně suché prádlo, jsme šli spát. Dlouho jsme nemohl usnout, v
noci začalo pršet..
Bilbo
Úterý 13. 7. 1999
Dnes jsme vstávali (alespoň na nás) strašně brzy – v 7:00. nasnídali jsme se,
koupili v supermarketu chleba, sbalili si baťohy a vyrazili do městečka na
autobusové nádraží vyprovodit Míru. Ode dneška se tedy budeme muset obejít
bez dozoru dospělé osoby. Míra odjel v 11:20 do Fort William, předtím ještě
nakázal klukům, aby neterorizovali Placku a hlavně nepřetěžovali děvčata
(Kája si to ovšem vyložil po svém jako přetěžovat Placku a terorizovat
děvčata). Poté, co jsme zamávali Mírovi, jsme se všichni odebrali na
křižovatku a začali jsme stopovat do Dunveganu. Já s Bilbem jsme jeli první,
jeli jsme na dvakrát a do cíle jsme dorazili poměrně rychle a takřka
současně s Kájou a Bětkou, kteří chytli přímého stopa. Asi o 15 minut
později dorazil i Placka. Pak jsme všichni vyrazili do hor. Počasí bylo
opravdu nádherné (slejvák, silné mrholení, boční vítr – nejčastěji všechno
dohromady – fucking weather). Nějakou dobu jsme šli po silnici (z této etapy
si pamatuji jen asfaltku – kapuca od pláštěnky mi totiž zakrývá jakékoliv
přední či boční výhledy). Pak jsme šli nějakou dobu po polní cestě, došli
jsme k domku, jehož obyvatele se ukázaly býti krávy a to dosti bojovně
vyhlížející, raději jsme tedy zvolili taktický ústup a přelezli jsme plot.
Následovalo překonávání bažin, vodních toků, kopců ... nakonec jsme úplně
zmrzlí a promočení vylezli na stolovou horu. Zde jsme se rozhodli postavit
stany. Větrná hůrka se ukázala nebýt zrovna příhodným místem, já s Bilbem
jsme stan nakonec postavili (i když noc by asi nepřežil), Kája však zvolil
ústup do nižších poloh a my jsme byli nuceni stan zbourat a následovat Káju.
Pak jsme se zahřívali, převlékali do suchého, zalézali do spacáků, vařili
fazole se salámem. Ve spacácích jsme strávili zbytek dne a i následující
noc.
Anička
Středa 14. 7. 1999
Vstali jsme pod horou Healbhal Mhor a já jsem oplakal stan po nádherně
prospané noci (dal jsem si 3 fenistily, abych usnul, protože jsem měl hrozný
strach o stan, protože ve větru hrozně trpěl). Slušně jsme požádali Bilba,
aby nám uvařil snídani, protože my jsme nevařili. Po asi pěti minutách nám
donesl ešus s asi třemi lžícemi vloček a po asi dvaceti minutách plný ešus
vloček, které jsme ale příliš neenjoyovali, protože do nich vtipálek
Bilbásek přidal salám. Vyrazili jsme směrem dolů a pak jsme vylezli na
druhou stolovou horu, která byla asi o 16 m vyšší. K obědu jsme ani nic
nevařili, pouze jsme dojedli chleba se sýrem a s marmeládou. Pak jsme šli
cestou podél pobřeží (po útesech 50 m nad pobřežím) a nic zvláštního se
nestalo. Odpoledne (asi 17:00) jsme našli místo na spaní – zbořeninu domku,
ve které se nádherně daly postavit stany. Stan jsem sice přikolíkovat
nemusel, ale protože tam byla ta možnost, tak jsem ho přikolíkoval ve stylu
Entrapmentu.
Kája
Čtvrtek 15. 7. 1999
Probudili jsme se v rozvalinách toho domku, kde jsme usnuli a po snídani a
obvyklých ranních formalitách jsme vyrazili kupředu přes potok k lesu přes
vřesoviště písčitou stezkou. Prošli jsme les a u kraje rozdělali oheň a
opekli můj salám, který byl už na pokraji zkázy. pak jsme dál pokračovali
podél obydlí už po asfaltce. Došli jsme k hlavní silnici a tu se rozdělili.
Já jsem dostal důležitý stranický úkol. Dostopoval jsem do Portree a zde
nakoupil zásoby a stopoval na jih do Sligachanu, kam stopovali i ostatní.
Zdárně jsme se sešli a vyrazili po „čeknutí kulanů“ pod hory. Šli jsme
chvíli stezkou, která se spíš podobala jarní bystřině. Pak jsme rozbili
tábor a Kája a já jsme vyrazili na horu Marsco, která se tyčila nad naším
táborem. Zdárně jsme dobyli její vrchol a slezli dolů a usnuli. A spali a
spali a spali.
Placka
