Praktická část

Co se týče praktické části, během mých tří výprav na Závist jsem tam prováděl tyto činnosti: fotografoval jsem a hledal jakékoliv pozůstatky po Keltech. Když jsem poprvé přišel na místo, byl jsem dosti zklamán, neboť v knížkách je vše líčeno tak, jako by stačilo se sehnout a zvednout keltskou sponu, rozhlédnout se a uvidět neporušené zdivo valu či komorových příček. To jsem po pravdě řečeno ani nečekal, ale v knize, ze které jsem čerpal, která popisuje archeologické výzkumy na Závisti, bylo několik fotografií odkrytých valů, příkopů, základů staveb apod., takže jsem chtěl něco podobného také vyfotografovat. Na místě jsem spatřila uvědomil si, co dokáže čas, když i za velmi krátkou dobu kolem 30 let byly dotyčné objekty opět zakryty zeminou na místech, o kterých by to laik nikdy neřekl. Jediným dostatečně odkrytým místem byla sama akropole, kde byla zemina odkryta vskutku důkladně a dosud tomu tak je. Pořídil jsem na místě několik kontrolních snímků, jak se krajina změnila za uplynulých 30 let.

Nálezy

Na místě, tedy na akropoli, jsem též začal hledat úlomky keramiky, jen prohlížením povrchu odkrytých objektů. Po relativně krátké době, asi půl hodině, jsem nalezl první nález. Dle mého mínění je to zcela nepochybně střep z nějaké nádoby, i na tak malém kousku je patrná kulatost předmětu, z kterého úlomek pochází. Díky tomu lze snadno rozpoznat vnitřní (obr. 24) a vnější (obr. 23) stranu. Obě dvě strany jsou samozřejmě hladké. Vnitřní strana předmětu je nebarvená, stejně jako na lomových hranách je zde vidět hmota, ze které je vyroben, tedy keramika. Její barva je šedá až černá. Vnější strana je pomalovaná,a to jednou barvou. Dnes vypadá jako béžová až hnědá. Předmět má přibližně tvar trojúhelníku, jeho nejdelší strana je dlouhá 3 cm, kratší 2,5 cm a nejkratší 1,8 cm.

Když jsem se pokoušel předmět jakkoliv identifikovat, narážel jsem na obtíž v tom, že v knihách jsou sice vyobrazeny nádoby, ale jen velmi zřídkakdy barevně, nebo detailně popsány (včetně barev). Z tak malého fragmentu nelze bohužel rozpoznat tvar nádoby. Kvůli tomu jsem nalezl pouze dvě možnosti, co za nádobu a z které doby by mohl předmět pocházet.

“Hrnčíři na Závisti produkovali početné uniformní série kvalitního užitkového zboží, které ve středních a východních Čechách doznalo v 2. - 1. století před naším letopočtem mimořádné obliby. Tzv. hloubkově drsněná keramika byla dotáčena na kruhu a k jejímu tvarování se patrně používalo šablon. Její zastoupení na Závisti se od počátků výroby zvýšilo až téměř na 70 % veškeré keramiky. Výroba se záhy přenesla také na mladší oppida, Hrazany, České Lhotice a Stradonice. Nejtypičtější výrobek závistských hrnčířů však představují méně početné, ale podstatně kvalitnější série tzv. šedé keramiky, točené na kruhu a zvonivě vypálené. Receptura se předávala po generace, ale nejvyšší kvalitu nacházíme v samotných počátcích.” - Keltové a Čechy

Toto je napsáno v knize Keltové a Čechy u závistských hrnčířů, myslím, že můj střep by mohl pocházet z některé z nádob “šedé keramiky”, protože předně je šedý (kromě pomalované přední strany), dále z jeho pravidelné zaoblenosti usuzuji, že byl tečen na kruhu a že je zvonivě vypálen, to jsem si ověřil. Myslím, že by to mohl být můj případ. Pak by pocházel z 2. - 1. století před naším letopočtem.

Druhou možností, možná identickou, je fotografie nalezená v téže knize, s titulkem “Jemná a užitková keramika z oppida Hrazany, 2. polovina 2. - 1. století před naším letopočtem” (obr. 25). Na fotografii jsou celkem čtyři nádoby, z toho jedna miska. Zaujala mě na nich samozřejmě jejich barva, jsou totiž docela stejně barevné, jako můj střep. Myslím si, že se takováto keramika určitě vyráběla i na Závisti, pokud to dokonce není ona zmíněná v předchozím odstavci. Má totiž i skoro stejné datování. Tím bych s popisem střepu nádoby skončil.

Další předmět, který jsem nalezl na místě vzdáleném asi 20 m od prvního místa nálezu, je relativně těžko popsatelný kousek něčeho, co vypadá trochu jako vypálená hlína (obr. 26). Převládající barvou je růžová. Předmět má nepravidelný tvar, na jedné straně dvě vpoukliny, díky kterým jsem si ho všiml. Bohužel mě opravdu nenapadá, ani jsem nikde nezjistil, co by to mohlo být.

“Objev”

Při hledání vhodného cíle pro můj fotoaparát jsem prolézal křoví okolo hlavní brány D, která mimochodem na fotografii ani ve skutečnosti bránu v nejmenším nepřipomíná, narazil jsem na dvě dosti pravidelné jámy ve skále. Jednu jsem vyfotografoval a doma svůj nález analyzoval. Toto jsem našel v knize Závist: “Další zvláštností příkopu jsou velké cisterny, vylámané do jeho dna (obr. 27, 28). Soudíme, že mohly plnit dvojí účel. Shromažďovaly vodu a zároveň, pokud jich bylo více, mohly jako specifická součást opevnění zužovat prostor dna při překonávání příkopu. Pravděpodobně se neosvědčily dlouho. Krátce po svém zbudování byly zase zasypány.”

O tom, že cisterny mohly sloužit jako shromaždiště vody, jsem se přesvědčil, v obou voda byla. Tyto cisterny byly jedna z mála objektů (kromě celé akropole), která jsem si mohl porovnat s dokumentací archeologů, jinak je bohužel většina objektů již k nenalezení (tedy alespoň pro mě).

Obranyschopnost

Obranyschopnost pevnostní soustavy jsem samozřejmě nemohl testovat zbraněmi, už kvůli tomu, že většina hradeb je již rozvalena, příkopy povětšinou zasypané atd. Co jsem však pocítil hned při mé první návštěvě místa, byla strmost svahů a opravdu na naše pražské podmínky docela velké převýšení. A i z této strany byly hradby, takže dobyvatelé neměli lehký úkol. O tom jsem se ostatně přesvědčil ještě jednou, když jsem při návratu z mé poslední návštěvy Závisti sešel ve sněžné vánici z cesty a došel až na nějaký skalní ostroh, kde jsem měl co dělat, abych se dostal ve zdraví dolů.

Závěr

Řekl bych, že má práce svůj hlavní cíl splnila, cíl dozvědět se co nejvíce o tomto zajímavém hradišti a jeho neméně zajímavých obyvatelích. Zjistil jsem, že prakticky se mohu dozvědět mnohem méně, než teoreticky, ale zato mohu nabýt zajímavých hmatatelných poznatků. Pocítil jsem únavu při zdolávání strmých valů a hledání stop po Keltech v lese.

Co se týče vzhledu oppida v různých obdobích, myslím, že toto jsem zjistil, včetně vzhledu jeho brány a jeho centra. V knihách sice uvádějí dominantní postavení tohoto oppida, ale přitom importovaných předmětů tu mnoho nalezeno nebylo, a o exportu (za hranice Boiohaema) jsem se dočetl jen v jediném případě. Myslím, že přece jen bylo tak trochu na periférii dění, ačkoliv mnoho zdejších nálezů či zjištění je unikátní. O tom, že mezi jeho obyvateli nebylo mnoho zemědělců, svědčí fakt, že po úbytku zemědělců na venkově se hospodářská úroveň výrazně snížila, což vedlo kromě jiného k jeho oslabení a pádu. Ten byl však způsoben jistě také politickou situací.

Při mém odjezdu je Závist zahalena mraky, obklopena mrazivým ovzduším. Stromy bez listí se ani nepohnou, Závist mlčí. Ještě zdálky je vidět její mocná silueta, připomínající svoji vládu před dvěma tisíci let, dobu, kdy po lesních cestách jezdily keltské povozy a jen koně rušili klapotem kopyt lesní ticho. Závist jistě s lítostí vzpomíná na den, kdy vzduchem zasvištěly šípy a ohněm a mečem byla dobita germánskou rukou a v Čechách tím skončil čas vlády Keltů, čas Boiohaema...

Použitá literatura

Motyková, K., Drda, P., Rybová, A.: Závist, keltské hradiště ve středních Čechách; Academia 1978
Drda, P., Rybová, A.: Keltové a Čechy; Academia 1998
Filip, J.: Keltská civilizace a její dědictví; Academia 1995
Rolleston, T. W.: Ilustrovaný průvodce keltskou mytologií; Jota 1996
Microsoft: Encarta 98 Encyclopedia; Microsoft 1997

© Laddobar studio 1998

Čtvrtá část       Zavřít okno