Časně zrána se počala na Hlavním nádraží scházet naše drancparta. Celkem asi 13 skřetů. Trochu mě udivilo, že jsme si nesedli, přestože jsme jeli IC, ale za chvíli jsme byli v Havlíčkově brodě. Zbývalo ujít něco kolem 10 km, což se celkem bez bloudění podařilo. Na místě jsme postavili stany a pozvolna se zaregistrovali a nechali si schválit zbraně (a můj tower shield). Pak jsme prováděli sčítání mordorských oveček, přičemž se rozdělovali šlechtické pásky (jednu jsem taky schytal). Když tak učinili všichni, sešli jsme se na louce za rohem, kde se vysvětlovaly pravidla. Po několika menších hádkách o různé blbosti i to skončilo a zanedlouho byl stanoven začátek turnaje. Oficiální příkaz od Saurona zněl utvořit tři elitní skupiny, které budou mít největší šanci vyhrát a tím i získat kouzelné zbraně, které byly slíbeny pro nejlepší tři skupinky. Nakonec to tak organizovaně neproběhlo, přihlásilo se několik černých skupinek. A začalo se bitvit.. Bohužel bojovaly vždy dvě skupiny přihlášené po sobě, takže několikrát bojovali černí s černými a naopak.. Po urputných bojích nakonec stanuly na stupních vítězů tři černé družiny - modro-červení skřeti, dva bijci, kteří ve dvou pobili hodně nepřátel, a naše Drancparta. První vítězství Černé strany..
O něco později začínala první část bitvy, rozešli jsme se na herní území, které bylo až neskutečně malé. Hlavním úkolem dnešní asi dvouhodinové části bylo sesbírat co nejvíce kartiček, které se porůznu válely na zemi, my skřeti jsme brali součástky na Grond, magické luky a gondorský kámen. Kartičky se vysbíraly v první čtvrthodině, další už ležely jen na relativně nebezpečných místech typu Lórien. A začaly první půtky. Díky blízkosti všech věží brzy všichni zjistili, kde která leží. Bylo svedeno několik bitev poblíž Lórienu, neboť elfové podnikali výboje do Haradu. Tam jsem měl tu čest poznat dost nepříjemného Medděda, který byl zranitelný pouze kouzelnou zbraní a když neměl meč, tak zabíjel rukama. Přestože jsme měli tři kouzelné zbraně, Meddědovi se leckdy podařilo naše řady rozvrátit. Souběžně s bitkami u elfů jsme prakticky stále obléhali Minas Tirith a když bylo hodně skřetů, tak jsme obléhali i Edoras. Problém, že pak jsme měli Gondor v zádech, řešil úspěšně Pán nazgulů, když si stoupl před gondorskou bránu. Do potyček u Gondoru zasahovali sem tam i elfí vojska, tohoto dne však žádná ze stran výraznou převahu nezískala, žádná pevnost nebyla dobyta. Bezpochyby na tom mělo svůj podíl malé herní území, protože pro posily stačilo zavolat.
Pak následovala večeře, hraní na kytary za svitu haradských pochodní a spánek.
Ráno jsme vyrazili ze svých pevností pro další kartičky, tentokrát jich bylo o poznání méně. Zato přišla doba větších bitev. Bílí byli o poznání sebevědomější a agresivnější. Často stály řady pod Minas Tirith, kouzly se nešetřilo, zvláště těmi ochromujícími. I v těchto bojích se objevil Medděd a také Pán nazgulů, občas jsme obléhali nedobytnou Minas Tirith a dobyli jsme a rozbořili Edoras. Rohirové si postavili věž těsně u Minas Tirith. Celou situaci ještě místy komplikoval Saruman. V Minas Morgul se zatím Sauron pokoušel o složení Grondu podle zadání organizátorů, to se po dlouhém úsilí nepodařilo, neboť správné řešení bylo dost sporné. V morgulském údolí také vyrostla nová věž, přemístěný Harad, který Bílí ráno dobyli.
Přibližně v tuto dobu dostal Sauron jistou zásadní informaci, která ho přiměla svolat všechna naše vojska. O pár chvil později se přiblížila i vojska nepřátelská, jejich množství mě docela překvapilo. Měli jsme dobré postavení, kde se nemohli rozvinout, napjatě jsme vyčkávali jejich příchod. Avšak stalo se něco jiného, daleko horšího. Sauron zapískal a seslal Kruh smrti. A podruhé. Nepřátelská armáda měla být nyní mrtvá, Sauron je poslal reinkarnovat se do věží. A začaly hádky. Následoval nepřátelský kruh smrti, další desítky minut dohadování o účincích. Podnikli jsme protiútok, dopředu se prodral Pán nazgulů a seslal další Kruhy smrti, sám však pak zahynul v některém ze Sarumanových kruhů. Do toho všeho lítaly šípy, firebally v podobě šišek, což občas přerušila další pauza na hádání se. A další pískání, tentokrát už jen ochromení. Moje v pořadí už třetí. Asi se jim můj štít opravdu nelíbil..
Bitva stále pokračovala. Sauron někam zmizel, kouzelné hvízdání po zboření haradské běže ustalo a zato bitva se stala ještě urputnější. Bylo jich víc. Pozvolna jsme ustupovali. Proti nám se ježilo množství kouzelných zbraní, vzduchem poletovaly šišky, šípy a vrhací dýky, válečníci na obou stranách byli nervózní, všichni bojovali obzvláště urputně. Sem tam někdo vyšel mezi řady a odházel šípy na bok k organizátorům, kteří bitvu sledovali. Třeba se mi to jen zdálo, ale na pohled už Černých zbývalo jen pár, jen ti, kteří zrovna drželi řadu. Ostatní se asi reinkarnovali v Barad-dur.. Vypadalo to špatně. Bílí měli také ztráty, ale ranění se stihli rychle léčit, některé jsem odeslal do jejich věží na léčení i víckrát. Svůj podíl na tom měl i Athelas. Však mě také držely na nohou jen skřetí dryáky, které pomalu, ale rychle docházely.. Než se situace stala naprosto kritickou, přišel Sauron. S Prstenem.
A začaly se dít věci. Vojáci Bílé strany se nesměli k Sauronovi přiblížit na méně než tři metry, on již mohl vycházet z Mordoru, získal zbývající nazguly (takže jsem byl povýšen . ) a několik bílých věží se stalo dobytnými. Jako například Minas Tirith, kde Sauron vzápětí zbořil několik hradeb a ostatní začali obléhat. Přes výše uvedené výhody jsme však byli dost zdecimovaní po předchozí asi dvouhodinové bitvě, takže se obléhání táhlo. Prosákla další zvěst od organizátorů, že Bílí šlechtici mohou Saurona vyzvat na souboj, Sauron za sebe může poslat bojovat nazgula nebo šlechtice. Smysl tohoto pravidla jsem moc nepochopil, naštěstí se Sauron po té, co Pán nazgulů první souboj vyhrál, stáhl do věže a další souboje se nekonaly. Během souboje se Aragorn pokusil podříznout ho dýkou, což však nebylo uznáno. Naštěstí. Pak už byl konec s tím, že se v noci bude ještě taky hra. Další vítězství Černých.
Po nějaké té večeři začala kolem desáté noční hra. Odehrávala se na jiném území, než ta denní. Úkolem skřetů bylo zcizit nějaké elfí luky z elfí zbrojnice osvětlené svíčkami. Elfové zase odnášeli kameny z opuštěného skřetího dolu. Když se cestou potkali, mohli si to rozdat na papírové dýky, jeden zásah znamenal smrt. Hra byla vyhodnocena jako další vítězství skřetů.
Ráno jsme se podle pokynů organizátorů v sedm hodin vzbudili a sbalili tak, abychom v osm byli všichni na louce, kde se odehrála závěrečná bitva. Bojovníci obou stran se pozvolna scházeli, čehož jsem využil k jednomu duelu.. Ale bitva na sebe nedala dlouho čekat. Dle vlastního přesvědčení se hráči měli postavit na jednu ze stran, tak se stalo, a Sarumanův houfec si stoupl doprostřed dolů. Tak, aby mohl vpadnout kterékoliv straně do zad, kdyby se pohnula dopředu.. Byli zvoleni velitelé a bitva byla zahájena. A nic. Nikomu se nechtělo dopředu kvůli Sarumanovi. Dva bojovníci to už nemohli vydržet a šli se bít dopředu, organizátoři je ustanovili novými veliteli, aby se už začalo. A po chvíli se řady skutečně pohnuly proti sobě. Krátce po střetu se začaly vlnit, prohýbat, podle toho, kde měl kdo navrch. Po čase se do boje zapojili i Sarumanovci, tuším nejdřív na straně Bílé. Bojovníci umírali, ale dost vyrovnaně, v závěru se Saruman přidal k nám. Stále nebylo jasné, kdo vyhraje, rozhodlo se to teprve, když na poslední dva Černé zbyli tři Bílí.. Tak těsné vítězství jsme opravdu ještě neviděl. Takže to bylo první a poslední vítězství Bílé strany.
Organizátoři pak uspořádali ještě jednu bitvu, kterou jsme tentokrát s přehledem vyhráli. Čtvrté vítězství. Bohužel se někteří válečníci už přestávali ovládat a snažili se nás doopravdy zabít, či aspoň zmrzačit. Ale přežili jsme a po rozloučení jsme se vydali na cestu do Brodu. Zase pěšky.. Ale byla to pěkná hra, nebýt pár nedostatků v pravidlech, jako Kruhy smrti a tak.
